Jak jsem pořádala svůj první workshop

O víkendu se na Smraďavce konal první ročník DIY festivalu Zemězen a já jsem přislíbila, že tam uspořádám svůj první workshop o výrobě mýdla metodou za studena. Samozřejmě, že jsem byla docela rozechvělá, jestli to vůbec zvládnu, ale tak nějak jsem tušila, že i když bych to nezvládla, tak se vlastně nic nestane, protože to vypadalo na pohodovou akci, kde nikdo nic nebude hrotit. Nějak to prostě poplyne. A taky to tak bylo!

První úkol byl doplnit zásoby, tedy udělat velikou objednávku z ekokozy. To je eshop, kde k výrobě mýdel nakoupíte všecko potřebné. Takže jsem dokoupila bambucké máslo, esenciální oleje a plno dalších věcí, třeba nimbový olej, jojobový vosk nebo máslo aloe vera, které ale použiju někdy příště na výrobu jiné domácí kosmetiky. Já jen, abyste věděli, že na ekokoze se dá nakoupit plno výborných věcí, o kterých možná ani nevíte, že se u nás dají pořídit, nebo že vůbec existují, jako já donedávna.

Pak jsem si udělala seznam, abych opravdu na nic nezapomněla. Sice pořadatelky Luca a Jáňa tvrdily, že by se nic nestalo, že bych všechno sehnala na místě, ale takový hydroxid sodný by se sháněl asi dost těžko. Leda ho vyrobit z popela, což je opravdu výzva, na kterou na workshopu taky došla řeč, ale opravdu neslibuju, že se do toho někdy pustím.

V sobotu jsem skočila do Tesca a koupila malé plastové kvádrové 150ml nádobky, které jsem hodlala použít jako formičky, a taky do galanterie, kde jsem koupila 10 metrů šňůry, kdybych z toho všeho měla moc velkou depku, tak že bych ji rozstříhala a mýdlíčka oběsila. Do jedné v noci jsem pak míchala esenciální oleje, abych vytvořila tři různé vůně. A do čtyř jsem z toho nespala.

V neděli se mělo začínat v 11, ale jelikož to nikdo nehrotil a na festivalu vládlo příjemné bezčasí, což mně jako notorické opozdilkyni naprosto vyhovovalo, začalo se určitě minimálně o hodinu později. Sice jsem s celou rodinou přijela určitě o 15 minut dřív, ale příjezd jsem plánovala minimálně o tři čtvrtě hodiny dřív. Ať dělám, co dělám, prostě ten time management nezvládám. Než se všechno vymyslelo, kde workshop vlastně bude, tak se pak vymyslelo něco lepšího a ještě se všechno stěhovalo, přičemž mi z kovárny usedl na moje vymydlené nádoby popel, který ale nakonec možná přispěl ke správnému zmýdelnění. Mýdlachtiví zájemci se postupně trousili a už během příprav jsme si povídali docela nepřekvapivě o mýdlech. A to jsem netušila, že jsem si workshop měla připravit i v angličtině, neboť sympatická slečna z Rumunska se stala jednou z nejzapálenějších posluchaček i tazatelek. O „hydroxidu sodném“ jsem sice mluvila jako o „hydroxidu sodném“ (hlavně, že často používám anglické stránky o výrobě mýdel, tak nevím, proč jsem si na to slovíčko „lye“ nevzpomněla), ale rozuměly jsme si.

Přípravy vrcholí, za chvíli začínáme.

Během workshopu se nic moc neočekávaného nestalo, akorát jsem navážila víc hydroxidu sodného a neměla jsem žádnou odměrku, kterou bych ty žíravé kuličky vrátila zpátky do nádoby, tak mi byla zapůjčena lžička z kuchyně, což nebylo úplně košér! Radím používat nádobí na hydroxid sodný pouze na hydroxid sodný, a už nikdy více na čaj. Když se to dobře umyje, tak se snad nic nestane, ale jistota je jistota. Co používám na výrobu mýdel, nepoužívám v kuchyni – včetně hrnců, tyčového mixéru, stěrek a silikonových formiček. Beze srandy.

Takže jsem navážila hydroxid sodný a nasypala ho do trošku zmrzlé destilované vody se solí. Zastavím se u „trošku zmrzlé“. Hydroxid sodný reaguje s vodou tak, že ji hodně, ale opravdu hodně zahřeje a průvodním jevem jsou nepříjemné štiplavé výpary. Výsledný louh se pak také hodně dlouho ochlazuje a okrádá nás o drahocenný čas, který můžeme strávit třeba s dětmi nebo s babičkou. Takže když je voda hodně studená, výsledná teplota po smíchání s NaOH nemíří až k bodu varu jako obvykle, ale můžeme ji snížit i na polovinu. Zkoušela jsem to i s úplně zmrzlou vodou – nedoporučuji! Hydroxid sodný se nerozpustil beze zbytku a pár kuliček ho v nádobě zůstalo. Kulička NaOH s oleji nezreaguje, a když se dostane do mýdla, zůstane tak. A popálí nám pokožku. Zastavím se ještě u soli. Rozpustí se ve vodě před přidáním NaOH a měla by pomoct rychlejšímu ztvrdnutí mýdla a jeho jednoduššímu vyloupnutí z forem. Používám cca 1 lžíci na recept s kilem olejů.

V hrnci na vařiči jsem pak rozpustila pevné tuky, tedy kokosový olej a bambucké máslo. Zahříváme, co nejméně to jde. Jde přece o proces za studena a nechceme, aby se nám vařením zničily všechny dobré věci, kterými oba tyto oleje oplývají. Většinou to dělám tak, že nechám rozpustit pouze část tuků, pak hrnec odstavím z vařiče a mícháním pomůžu rozpustit zbytek. Po rozpuštění vleju tuto směs do ostatních olejů, tentokrát do olivového, ricinového a mandlového, a hlídám teplotu.

A teplotu jsem hlídala i v louhu, kde jsme začínali někde na 50 stupních. Dva teploměry jsou pro tuto činnost velmi vhodné. Jeden hlídá louh a druhý oleje a nemusíte teploměr stále čistit a přenášet z jedné kapaliny do druhé. A čekali jsme a čekali. Toto je takové slepé místo, kdy se nic moc neděje. Doma to využívám tak, že si třeba chystám přísady, tedy esenciální oleje, bylinky, barviva, med třeba taky, ale tady už jsem měla všechno nachystané, tak jsem jen pobídla zájemce, ať si ve volném čase vyberou, co by do mýdel chtěli přidat, jestli květy levandule, měsíčku, drť z ovesných vloček nebo řasu nori a taky jednu ze tří vůní. Někteří vybírali, ale taky jich hodně odešlo. Asi nuda.

Ale konec lelkování. Jakmile teploty klesly k 27 (oleje – ty se ochladily raz dva, že jsem je pak musela i trošku přihřát), resp. k 37 (louh) stupňům, začala jsem louh vmíchávat do olejů (nikdy ne naopak!). Míchala jsem stěrkou, pak tyčovým mixérem, začalo to bělat, trošku stříkat (na to obzvlášť doma pozor) a houstnout a až to zhoustlo do řídké stopy (takový jakoby pudink, jak někdo trefně poznamenal), rozlila jsem hmotu do tří litrových plastových nádob (do každé cca 0,5 litru). A teď jsem to nechala na účastnících a jejich výběru. Do každé nádoby měli vlít jednu směs esenciálních olejů a přisypat další přísady podle výběru. Ještě včil mě mrzí, že jsem trošku usměrnila množství levandule, nakonec uznávám, že víc by jí v mýdle neškodilo. Rychle a dobře promíchat a vlít do malých 150ml kelímků pěkně kolem šňůrky. Hlavně aby směs nebyla už příliš tuhá, to se taky někdy stane. Zavřít, zabalit do deky, nechat 24 hodin v teple.

Druhý den bylo možné mýdlo vyklopit. Pokud to nejde lehce, dá se ještě několik dní počkat, nebo na chvilku strčit mýdlo do ledničky a zkusit to třeba za hodinu. Z osmi mýdel, co mi zůstala, se mi podařilo krásně vyklopit pět z nich. U tří jsem byla nedočkavá a vždy kousek zůstal na dně kelímku. Ale to je jen estetický problémek, na funkci to nemá vliv. Teď bude mýdlo ještě několik týdnů zrát. Je dobré nechat ho někde v chladné místnosti (v teplé místnosti se rychle vypařují esenciální oleje) a je třeba ho alespoň obden obracet. Musím říct, že jsem nadšená těmi vůněmi. Všechny tři voní v mýdlech nádherně. Snad jim to vydrží.

Tři produkty našeho nedělního snažení ještě ve formičkách. Všechny vůně byly namíchány z čistých esenciálních olejů. Pozdrav slunci - eukalyptus, lavandin, cedr, máta, meduňka. Smyslná - santalové dřevo, pomeranč, pačuli, ylang ylang. Lesní dýchánek - jalovec, borovice, santalové dřevo.

A tady je všech osm mydélek po vyklopení z formiček. U tří z nich je patrné poškození.

Vy odvážní, kteří jste si tamagočiho odnesli domů, prosím, hezky se o něj starejte a pak dejte vědět, jak vám dopadl. Podařilo se vám ho vyklopit z formičky? Obracíte ho pravidelně? Voní hezky? Už jste se s ním umývali? Zkuste to radši až za pár týdnů. A děkuju za shovívavost, byli jste moji první!

Lesní dýchánek na jabloni.