Kostka surprise

Před Vánoci jsem dělala spoustu mýdel. A bylo zajímavé sledovat, co se z nich vyklubalo. Ostatně jako vždy. Nikdy nevíte, co bude uvnitř.

Třeba jsem chtěla vytvořit pruhované mýdlo. A jak to dopadlo?

Původní mýdlo.

Výsledné mýdlo po rozkrojení.

Tomu říkám překvapení! A jak se to stalo? Jako proužky jsem použila spirulinu, papriku a aktivní uhlí. Už když jsem mýdlo lila do formy, tušila jsem, že je zle. Po přidání esenciálních olejů se totiž v hmotě vytvořily hrudky. A po vyklopení z formy tam pořád byly.

Jak jsem zjistila, jde o tzv. ricing, a bohužel se nejedná jen o estetický problém, protože hrudka uzamkne vevnitř hydroxid sodný, který tedy nezreaguje a zůstává v mýdle. Řešením mohlo být rozmixovat hrudky ještě před vylitím do formy, jenže to jsem v tomto případě udělat nechtěla, protože bych získala hodně tuhou směs a nepovedlo by se mi vytvořit proužky.

Mýdlo po rozkrojení s viditelnými žlutými hrudkami.

Pozitivní zpráva je, že proužky umím vytvořit. Negativní, že mýdlo je nepoužitelné. Ale jak víme z předchozího příspěvku, nic není ztraceno, tedy kromě drahých esenciálních olejů. Byla jsem totiž nucena opět přistoupit k rebatchi, který dokáže mnohé zachránit, jen esenciální oleje bohužel tento zásah málokdy přežijí.

Rozdělení na tři barvy.

Mýdlo po vložení do formy (nepíšu vylití, protože hmota byla už hodně tuhá).

Mýdlo při procesu krájení.

A máme tady rustikální zahrádku s květy růže, měsíčku a kopřivou.

Snad obdarovaným přece jen udělalo radost.

A ještě zcela z jiného soudku:

Mýdlo před vyklopením z formy.

A po rozkrájení. Představuji růžovou nostalgii :-)

A tak to máte s výrobou mýdla vždycky - tedy když si vymýšlíte různé vzory a nenecháte hmotu čistě mýdlovou bez jakýchkoli přísad. No není to úžasné? Prostě Kostka Surprise!

Jak se nezadařilo a jak to nakonec dobře dopadlo

Nastal podzim, a co je lepšího na podzim než dýně. A co je lepšího udělat z dýně než mýdlo. Že jde zmýdelnit prakticky všechno, jsem si už vyzkoušela na malinách. Mýdlo s malinovým pyré vypadalo takto:

Malinové mýdlo. Přidala jsem i malinová semínka pro peelingový efekt.

Na dýňové mýdlo jsem se vysloveně těšila. Doufala jsem, že bude vypadat nějak takto:

Inspirace od americké mýdlařky.

Nejprve jsem dala zmrazit vodu s cukrem (pro lepší pěnu) a solí (pro větší tvrdost). Poučení č. 1: nedávej vodu zmrazit úplně, nemusí se ti tam zcela rozpustit hydroxid. Lepší je nechat zmrazit jen část, zase se pak nemusí tak dlouho čekat na zchladnutí louhu, takže ta nízká teplota je docela žádoucí.

Do mýdlového základu jsem použila olivový olej, kokosový olej, bambucké máslo, ricinový a mandlový olej. Směs jsem rozdělila na tři části, do jedné vmíchala dýňové pyré z pečené dýně a esenciální oleje – pačuli, vanilku, hřebíček, skořici a citrón – vznikla krásná oranžová, do druhé části rozdrcené nové koření a skořici, které mýdlo zbarvily dohněda. A jelikož mi přišlo líto dělat jen jeden druh mýdla, tak jsem asi 250 ml směsi použila na levandulová mýdélka s eukalyptem. Ovšem mezitím se mi totálně zdrcla část s pyré – úplně zhrudkovatěla. Přesto jsem do silikonové formy navršila střídavě hnědou a oranžovou část a doufala, že to bude dobré. Poučení č. 2: nevymýšlej blbosti a dělej vždy jen jeden druh mýdla.

Formu jsem přikryla peřinou a čekala, co se bude dít. A že se dělo! Po nějaké době se oddělil olej – hmota v něm vysloveně plavala. Následným studiem odborné literatury jsem zjistila, že je to pravděpodobně kvůli skořici, možná i cukru. 

Poučení č. 3: vyhledej si informace předtím, než něco začneš dělat. 

Poučení č. 4: raději nepoužívej skořicový esenciální olej. 

Poučení č. 5: když pracuješ s cukrem, medem apod., nezahřívej, nech volně pracovat na vzduchu.

Hmota se mi zdála nepoužitelná, tak jsem si alespoň vyzkoušela rebatch – to je předělávka právě nepodařeného mýdla. Hned druhý den jsem mýdlo vyndala z formy, nakrájela na kousíčky, rozdělila jsem barvy a dala do dvou hrnců, do kterých jsem přidala cca 150 ml kozího kefíru. 

Obě várky jsem zahřívala na nízkém plameni, a jelikož bylo mýdlo čerstvé, hned se rozpustilo a vznikla hmota podobná vláčnému těstu. Myslela jsem, že se zničí všechny vůně, takže jsem ještě přidala do oranžové části pomerančový esenciální olej a do hnědé hmoty vzácnou vanilku v jojobě od Nobilisu a taky drť z ovesných vloček pro peelingový efekt. Do silikonové formy jsem pak navršila nejprve hnědou část a na ni oranžovou část.

Jelikož jsem byla hodně unavená a strašně mě nebaví uklízet po mýdlech, myslela jsem, že úklid ošulím a všechno strčím rovnou do myčky. A aby toho adrenalinu nebylo málo, co se nestalo:

Poučení č. 6: nešul to! Jakkoli jsi unavená, než dáš hrnce od mýdla do myčky, umyj je pod tekoucí vodou. Nebo si to vyžereš a budeš půl hodiny vybírat mydlinky z myčky.

Mýdlo bylo po týdnu ještě hodně měkké, takže krájet se dalo až po třech týdnech (normálně krájím mýdlo hned druhý den). Poučení č. 7: když předěláváš hodně čerstvé mýdlo, nedávej k němu tolik tekutiny.

Krájela jsem 1. října - a měla jsem radost!

Výsledek po dvou a půl měsících? Mýdlo voní božsky. Některé složky vůně přežily i rebatch, takže je cítit skořice, vanilka a nejvíce asi pomeranč, který byl přidán až na konci akce a nebyl vystaven působení mýdlotvorného procesu, které je pro mnoho vůní devastující. Tohle mýdlo je prostě úžasné, a abych vám podala úplnou zprávu, teď jsem se s ním poprvé umyla. Krásně pění a parádně mi zvláčnilo suché ruce. A musím si k nim furt čichat. S dýňovým čatní by to byl ideální vánoční dárek. Mňam :-)

Jak dostat fotku na dřevo

Zdánlivě tento příspěvek nesouvisí s mýdlem. Ale skutečně jen zdánlivě. Když totiž chcete někomu mýdlo darovat, nevyhnete se otázce, jak ho působivě zabalit. Nabízí se několik možností a zdá se mi, že nejluxusnější z nich je dřevěná krabička s vlastní fotkou. Loňské Vánoce vypadaly dárky ode mě takto:

Mýdla uložená v krabičkách s fotkami přenesenými pomocí transfer gelu. Ty jahody jsou taky mýdla.

Fotka se na dřevo dostane tzv. transferovou technikou či metodou transferu, nevím, jaký je oficiální název tohoto zázraku. Každopádně je to poměrně snadná, a přesto velmi efektní záležitost. Potřebujete mít fotku nebo jakýkoli obrázek vytištěný zrcadlově (obzvlášť když je tam text) na laserové tiskárně (z inkoustové to prý nefunguje) a pak tohle:

Co je potřebné k transferu: houbička, fotka vytištěná na běžném kancelářském papíru na laserové tiskárně, štětec, transfer gel, lak a krabička nebo jakýkoli jiný kus dřeva s hladkým povrchem.

Transfer gel se dá sehnat třeba tady. Neznám substitut.

Lak používám tento, ale dá se asi použít jakýkoli jiný závěrečný lak, u tohoto byl trošku problém, že je to zároveň lepidlo a když jsem krabičku zabalila do balicího papíru, část na krabičce ulpěla. Šlo to pak sice odstranit, ale dělala jsem to vždycky tajně, když jsem byla u obdarovaných na návštěvě (málokdo pochopil, že je to chyba). Bohužel s jiným lakem nemám zkušenost, tak budu ráda, když se třeba podělíte (o tu zkušenost).

A jaký je postup?

1) Natřete transfer gelem obrázek z jeho lícové strany, opakuji z lícové strany (je to hodně nezvyklé, několikrát jsem to udělala špatně a pak jsem musela znovu tisknout, protože je prostě divné mastit obrázek jakýmsi lepidlem). Můžete natřít i dřevo. Přiměřeně, leč dostatečně.

2) Nalepíte obrázek obrázkem na dřevo a opatrně vyhladíte případné bubliny.

3) Jdete spát.

4) Namočíte houbičku a navlhčíte obrázek.

5) Prstíkama opatrně šudlíte.

6) A šudlíte.

7) A šudlíte.

8) Měli byste se zcela zbavit bílé vrstvy papíru. Často se zbavíte i kusu obrázku, je to asi nedostatečnou vrstvou transfer gelu nebo přílišným množstvím vody nebo silným šudláním (omlouvám se za to slovo, ale nenapadlo mě žádné výstižnější) nebo kombinací všech těchto variant. Každopádně se mi to ve větší či menší míře stalo vždy. Ale vypadá to tak nějak vintage, takže je to vlastně docela žádoucí.

9) Krabičku doupravíte barvami a nakonec můžete přejet lakem. Ten trošku skryje případné zbytky bílého papíru, neboť je snad nemožné zbavit se ho úplně. Snažit se každopádně můžete. A takto vypadá konečné dílo neupravené lakem zvenčí:

A takto zevnitř:

Metoda transferu obrázku se dá samozřejmě využít nejen na krabičky, ale na jakýkoli dřevěný povrch, ať už jde o desku, dénko neboli prkénko, rám nebo třeba sedátko židle, cokoli vás napadne. Jen ten povrch musí být hladký a nelakovaný. Ale, jak jsem objevila, může být nejprve ošetřen třeba tímhle. To když máte třeba tmavé nebo hodně strukturované dřevo, tak abyste sjednotili povrch a obrázek nebyl moc tmavý a narušovaný letokruhy.

Nebojte se a jděte do toho. Úspěch a obdiv zaručen. A já odlétám na zaslouženou dovolenou. Mějte se krásně!

Jak jsem pořádala svůj první workshop

O víkendu se na Smraďavce konal první ročník DIY festivalu Zemězen a já jsem přislíbila, že tam uspořádám svůj první workshop o výrobě mýdla metodou za studena. Samozřejmě, že jsem byla docela rozechvělá, jestli to vůbec zvládnu, ale tak nějak jsem tušila, že i když bych to nezvládla, tak se vlastně nic nestane, protože to vypadalo na pohodovou akci, kde nikdo nic nebude hrotit. Nějak to prostě poplyne. A taky to tak bylo!

První úkol byl doplnit zásoby, tedy udělat velikou objednávku z ekokozy. To je eshop, kde k výrobě mýdel nakoupíte všecko potřebné. Takže jsem dokoupila bambucké máslo, esenciální oleje a plno dalších věcí, třeba nimbový olej, jojobový vosk nebo máslo aloe vera, které ale použiju někdy příště na výrobu jiné domácí kosmetiky. Já jen, abyste věděli, že na ekokoze se dá nakoupit plno výborných věcí, o kterých možná ani nevíte, že se u nás dají pořídit, nebo že vůbec existují, jako já donedávna.

Pak jsem si udělala seznam, abych opravdu na nic nezapomněla. Sice pořadatelky Luca a Jáňa tvrdily, že by se nic nestalo, že bych všechno sehnala na místě, ale takový hydroxid sodný by se sháněl asi dost těžko. Leda ho vyrobit z popela, což je opravdu výzva, na kterou na workshopu taky došla řeč, ale opravdu neslibuju, že se do toho někdy pustím.

V sobotu jsem skočila do Tesca a koupila malé plastové kvádrové 150ml nádobky, které jsem hodlala použít jako formičky, a taky do galanterie, kde jsem koupila 10 metrů šňůry, kdybych z toho všeho měla moc velkou depku, tak že bych ji rozstříhala a mýdlíčka oběsila. Do jedné v noci jsem pak míchala esenciální oleje, abych vytvořila tři různé vůně. A do čtyř jsem z toho nespala.

V neděli se mělo začínat v 11, ale jelikož to nikdo nehrotil a na festivalu vládlo příjemné bezčasí, což mně jako notorické opozdilkyni naprosto vyhovovalo, začalo se určitě minimálně o hodinu později. Sice jsem s celou rodinou přijela určitě o 15 minut dřív, ale příjezd jsem plánovala minimálně o tři čtvrtě hodiny dřív. Ať dělám, co dělám, prostě ten time management nezvládám. Než se všechno vymyslelo, kde workshop vlastně bude, tak se pak vymyslelo něco lepšího a ještě se všechno stěhovalo, přičemž mi z kovárny usedl na moje vymydlené nádoby popel, který ale nakonec možná přispěl ke správnému zmýdelnění. Mýdlachtiví zájemci se postupně trousili a už během příprav jsme si povídali docela nepřekvapivě o mýdlech. A to jsem netušila, že jsem si workshop měla připravit i v angličtině, neboť sympatická slečna z Rumunska se stala jednou z nejzapálenějších posluchaček i tazatelek. O „hydroxidu sodném“ jsem sice mluvila jako o „hydroxidu sodném“ (hlavně, že často používám anglické stránky o výrobě mýdel, tak nevím, proč jsem si na to slovíčko „lye“ nevzpomněla), ale rozuměly jsme si.

Přípravy vrcholí, za chvíli začínáme.

Během workshopu se nic moc neočekávaného nestalo, akorát jsem navážila víc hydroxidu sodného a neměla jsem žádnou odměrku, kterou bych ty žíravé kuličky vrátila zpátky do nádoby, tak mi byla zapůjčena lžička z kuchyně, což nebylo úplně košér! Radím používat nádobí na hydroxid sodný pouze na hydroxid sodný, a už nikdy více na čaj. Když se to dobře umyje, tak se snad nic nestane, ale jistota je jistota. Co používám na výrobu mýdel, nepoužívám v kuchyni – včetně hrnců, tyčového mixéru, stěrek a silikonových formiček. Beze srandy.

Takže jsem navážila hydroxid sodný a nasypala ho do trošku zmrzlé destilované vody se solí. Zastavím se u „trošku zmrzlé“. Hydroxid sodný reaguje s vodou tak, že ji hodně, ale opravdu hodně zahřeje a průvodním jevem jsou nepříjemné štiplavé výpary. Výsledný louh se pak také hodně dlouho ochlazuje a okrádá nás o drahocenný čas, který můžeme strávit třeba s dětmi nebo s babičkou. Takže když je voda hodně studená, výsledná teplota po smíchání s NaOH nemíří až k bodu varu jako obvykle, ale můžeme ji snížit i na polovinu. Zkoušela jsem to i s úplně zmrzlou vodou – nedoporučuji! Hydroxid sodný se nerozpustil beze zbytku a pár kuliček ho v nádobě zůstalo. Kulička NaOH s oleji nezreaguje, a když se dostane do mýdla, zůstane tak. A popálí nám pokožku. Zastavím se ještě u soli. Rozpustí se ve vodě před přidáním NaOH a měla by pomoct rychlejšímu ztvrdnutí mýdla a jeho jednoduššímu vyloupnutí z forem. Používám cca 1 lžíci na recept s kilem olejů.

V hrnci na vařiči jsem pak rozpustila pevné tuky, tedy kokosový olej a bambucké máslo. Zahříváme, co nejméně to jde. Jde přece o proces za studena a nechceme, aby se nám vařením zničily všechny dobré věci, kterými oba tyto oleje oplývají. Většinou to dělám tak, že nechám rozpustit pouze část tuků, pak hrnec odstavím z vařiče a mícháním pomůžu rozpustit zbytek. Po rozpuštění vleju tuto směs do ostatních olejů, tentokrát do olivového, ricinového a mandlového, a hlídám teplotu.

A teplotu jsem hlídala i v louhu, kde jsme začínali někde na 50 stupních. Dva teploměry jsou pro tuto činnost velmi vhodné. Jeden hlídá louh a druhý oleje a nemusíte teploměr stále čistit a přenášet z jedné kapaliny do druhé. A čekali jsme a čekali. Toto je takové slepé místo, kdy se nic moc neděje. Doma to využívám tak, že si třeba chystám přísady, tedy esenciální oleje, bylinky, barviva, med třeba taky, ale tady už jsem měla všechno nachystané, tak jsem jen pobídla zájemce, ať si ve volném čase vyberou, co by do mýdel chtěli přidat, jestli květy levandule, měsíčku, drť z ovesných vloček nebo řasu nori a taky jednu ze tří vůní. Někteří vybírali, ale taky jich hodně odešlo. Asi nuda.

Ale konec lelkování. Jakmile teploty klesly k 27 (oleje – ty se ochladily raz dva, že jsem je pak musela i trošku přihřát), resp. k 37 (louh) stupňům, začala jsem louh vmíchávat do olejů (nikdy ne naopak!). Míchala jsem stěrkou, pak tyčovým mixérem, začalo to bělat, trošku stříkat (na to obzvlášť doma pozor) a houstnout a až to zhoustlo do řídké stopy (takový jakoby pudink, jak někdo trefně poznamenal), rozlila jsem hmotu do tří litrových plastových nádob (do každé cca 0,5 litru). A teď jsem to nechala na účastnících a jejich výběru. Do každé nádoby měli vlít jednu směs esenciálních olejů a přisypat další přísady podle výběru. Ještě včil mě mrzí, že jsem trošku usměrnila množství levandule, nakonec uznávám, že víc by jí v mýdle neškodilo. Rychle a dobře promíchat a vlít do malých 150ml kelímků pěkně kolem šňůrky. Hlavně aby směs nebyla už příliš tuhá, to se taky někdy stane. Zavřít, zabalit do deky, nechat 24 hodin v teple.

Druhý den bylo možné mýdlo vyklopit. Pokud to nejde lehce, dá se ještě několik dní počkat, nebo na chvilku strčit mýdlo do ledničky a zkusit to třeba za hodinu. Z osmi mýdel, co mi zůstala, se mi podařilo krásně vyklopit pět z nich. U tří jsem byla nedočkavá a vždy kousek zůstal na dně kelímku. Ale to je jen estetický problémek, na funkci to nemá vliv. Teď bude mýdlo ještě několik týdnů zrát. Je dobré nechat ho někde v chladné místnosti (v teplé místnosti se rychle vypařují esenciální oleje) a je třeba ho alespoň obden obracet. Musím říct, že jsem nadšená těmi vůněmi. Všechny tři voní v mýdlech nádherně. Snad jim to vydrží.

Tři produkty našeho nedělního snažení ještě ve formičkách. Všechny vůně byly namíchány z čistých esenciálních olejů. Pozdrav slunci - eukalyptus, lavandin, cedr, máta, meduňka. Smyslná - santalové dřevo, pomeranč, pačuli, ylang ylang. Lesní dýchánek - jalovec, borovice, santalové dřevo.

A tady je všech osm mydélek po vyklopení z formiček. U tří z nich je patrné poškození.

Vy odvážní, kteří jste si tamagočiho odnesli domů, prosím, hezky se o něj starejte a pak dejte vědět, jak vám dopadl. Podařilo se vám ho vyklopit z formičky? Obracíte ho pravidelně? Voní hezky? Už jste se s ním umývali? Zkuste to radši až za pár týdnů. A děkuju za shovívavost, byli jste moji první!

Lesní dýchánek na jabloni.

Jak vymyslet vánoční dárek

Vždycky, když se blížily Vánoce (tedy vždycky ne, určitě nějakou dobu poté, co jsem zjistila, že Ježíšek neexistuje), jsem měla velkou potřebu přijít s nějakými opravdu originálními dárky, ideálně mnou vyrobenými, protože co může být lepšího, než ručně vyrobený dárek. A tak byli mí nebozí drazí nuceni nosit náramky štěstí, trička s obrázkem mnou navrženým a foukacími fixy na textil vyfoukaným nebo pít ze skleniček dekorovaných nějakým dětinským obrázkem z barev na sklo (moje zlatá maminka má skleničku s tučňákem v práci dodnes). Jeden rok mě taky hodně bavilo origami, dokonce jsem ušila ozdobné voňavé ptáčky, kterými jsem podarovala i celou rodinu mého muže. Ano, jsem nesmírně šikovná, třebaže výtvarný talent jsem zdědila po mamince, která měla ve třetí třídě trojku z kreslení.

Jenže jsem zjistila, že mi každá ta činnost vydrží jen jednu sezónu, protože se přece snažím být originální, tak musí být neustále originální i moje tvorba, to je jasné. Pod stromkem musí být přece překvápko. Jenže to je strašně náročné! To není, že si 23. prosince vyrazíte do Tesca a tam to všechno odbavíte. To si už tak od léta googlujete tipy na DIY dárky, čtete návody a zvažujete, zda na to máte (čas, nervy, schopnosti).

A jak jsem tak jednou googlovala, asi někdy v létě roku 2012, narazila jsem na recept na výrobu mýdla. Z žádné mýdlové hmoty. Pěkně od začátku z olejů a louhu. Tak, jak to dělaly naše babičky. Už si bohužel vůbec nepamatuju, na které stránky jsem původně zabrousila a kde jsem získala první recept, ale důležité je, že jsem překonala strach z hydroxidu sodného, strčila babičce na hodinu ročního Jonáška a pustila se do toho. Po hodině jsem pochopila, že moje představa o časové náročnosti výroby mýdla byla značně zkreslená, a poslala babičku s Jonáškem pryč na další hodinu.

Ten rok dostaly naše maminky a babičky a sestry od Ježíška levandulové mýdlo a tuhý kokosový šampón (který teda měl své mouchy, ale o tom někdy příště). A taky balzám na rty, protože když přičichnete k domácí výrobě mýdel, otevřou se vám dveře i k domácí výrobě kosmetiky. Neodoláte. O vánoční dárky mám od té doby postaráno. Ale nesmím prošvihnout listopad, mýdla totiž dlouho zrají. 

Moje milovaná tchyně mi zapůjčila zbytky vánočního dárku z roku 2012, který si střežila až do teď. Levandulové mýdlo zrovna používá, a je tedy trochu vymydlené, bohužel po třech letech značně vyprchala i vůně.