Vždycky, když se blížily Vánoce (tedy vždycky ne,
určitě nějakou dobu poté, co jsem zjistila, že Ježíšek neexistuje), jsem měla
velkou potřebu přijít s nějakými opravdu originálními dárky, ideálně mnou
vyrobenými, protože co může být lepšího, než ručně vyrobený dárek. A tak byli
mí nebozí drazí nuceni nosit náramky štěstí, trička s obrázkem mnou
navrženým a foukacími fixy na textil vyfoukaným nebo pít ze skleniček
dekorovaných nějakým dětinským obrázkem z barev na sklo (moje zlatá maminka má skleničku
s tučňákem v práci dodnes). Jeden rok mě taky hodně bavilo origami,
dokonce jsem ušila ozdobné voňavé ptáčky, kterými jsem podarovala i celou
rodinu mého muže. Ano, jsem nesmírně šikovná, třebaže výtvarný talent jsem zdědila
po mamince, která měla ve třetí třídě trojku z kreslení.
Jenže jsem zjistila, že mi každá ta činnost vydrží jen
jednu sezónu, protože se přece snažím být originální, tak musí být neustále
originální i moje tvorba, to je jasné. Pod stromkem musí být přece překvápko.
Jenže to je strašně náročné! To není, že si 23. prosince vyrazíte do Tesca a
tam to všechno odbavíte. To si už tak od léta googlujete tipy na DIY dárky,
čtete návody a zvažujete, zda na to máte (čas, nervy, schopnosti).